Sedím tu sám, ale nejsem tu sám
psal se ti dopis ,ani není to dlouho
tenkrát jsem myslel že ti přečíst ho dám
ale ten papír ztratil už svoje kouzlo

vzpomínej ani není to dlouho
přála sis abych na to zapoměl
na naše krásný léto zdobený touhou
já znám ten celý příběh nazpamět
Viděl jsem lásku svou na hranici z květů
a oheň šlehající z očí a z vět
bylo to setkání našich dvou světů
a ani jeden z nich – nebyl náš svět

Ty si ta malá, kterou neposlouchám
co říká když už řeč začíná váznout
sedím a s ůsměvem Ti za pravdu dám
a svojí lásku vidím zas jako prázdnou

Chceš-li tu zprávu číst tak obrať se k notám
hluboký žal, střední vztek, vysoký smích
Možná se v pocitech svých pěkně motám,
pořád tě ztrácím – v tajemstvích
bez tebe, lásko, jsou dnes moje dny prázdný
snad i ty tohle jednou pochopíš
a najdeš dávný štěstí zatoulaný
na konci dvacátýho století

Chceš li tu zprávu číst tak obrať se k notám
hluboký žal, střední vztek, vysoký smích
Možná se v pocitech svých pěkně motám,
pořád tě ztrácím – v tajemstvích
bez tebe, lásko, jsou dnes moje dny prázdný
snad i ty tohle jednou pochopíš
a najdeš dávný štěstí zatoulaný
na konci dvacátýho století

 

Text se nacházel v kronice klubu W94, kam byl zapsán asi okolo roku 1995. Jeho zhudebnění do kytarové zkušební skladby harmonizované podle skladby Pink Floyd z alba A Momentary Lapse of Reason přišlo na řadu v roce 2000.